Ari-Marsson

Vítejte na stránkách věnovaných prezentaci mých zájmů a hlavně mým psům, vzpomínce na ty minulé a novému rošťákovi Ziwovi.

Můžete nám pomoci sponzorovat výcvik, za každou korunu budeme vděčni.
Číslo účtu je 1089311001/5500.

Jmenuji se Barbora Hamouzová a kynologií se zabývám od roku 1986.
Mám složeny zkoušky IPO3, ZVV3, ZPO2, SchH3, BH, SchHA, FPr1, ZOP, ZPU a chovu se věnuji od roku 1995.

    Začalo to velmi netradičně - totiž 22.12.1985 stál za našimi dveřmi v panelovém domě (který byl, mimochodem, zamčený) pes. Když jsme zjistili, že nikomu v domě nechybí, vzali jsme ho domů a dali mu nažrat. Bylo mi v té době 11 let a všechno jsem velmi prožívala, protože po psovi jsem toužila už dávno. Druhý den máma psa odvedla do útulku a já tam za ním začala pravidelně (asi tak dvakrát denně) docházet. Byl to úžasný, ovšem velmi dominantní pes. Když nám paní Broučková v lednu řekla, že ho chtějí policajti, nezaváhali jsme a 28.1. už byl u nás doma. Na veterině ho naočkovali a MVDr. Hřebík nám vysvětlil, že je to pravděpodobně křízenec německého ovčáka a greyhounda a že podle osvalení se buď musel narodit divoce, nebo ho někdo vyhodil tak ve dvou měsících.
    I začali jsme s Cirem cvičit. Bylo to náročné, protože byl velmi agresivní na lidi i na zvířata, ale i velmi krásné. Dobře jsme se učili a již v květnu jsme nastoupili na první zkoušku, přestože pes neběhal směry, vytahoval a nepouštěl, ale tenkrát se to tak nebralo. No a pak už to šlo ráz na ráz. Udělali jsme ZVV2 a začali závodit. V roce 1990 jsem si pak pořídila Arise, protože Cir měl hotovo vše, co šlo. S Arčou to byla jednoduchá práce - učenlivějšího psa aby člověk pohledal. Samozřejmě, že jsem mu to úspěšně kazila a tak měl pouze 2x účast na MR NZŘ a dvakrát na IPO. Dolly krutě doplatila na to, že jsem měla plné ruce práce s oběma psy a tak měla složeno jen ZV1 a OP1, což pro ni bylo dost málo. Ascam se zas velmi brzy zranil a tak se jen poflakoval, ale měl z toho evidentně radost. Cetic zas měla smůlu v tom, že jsem musela podstoupit operace páteře, a nemohla jsem se jí věnovat.

    Zkouším se znovu kynologii na plno věnovat, i když tedy člověk zjišťuje za pochodu, jak je to na vozíku jiné. Paradoxně mi nejvíc nechybí snad nohy, ale ruka, kterou vozík řídím. Nicméně Ziw je opravdu velmi mimořádný pes a naše cvičení začíná nést první výsledky.
Držte nám palce
                                                                                                                                                                                                        Barbora Hamouzová